Samé jedničky?

Samé jedničky?

zamyšlení/homilie 2Kor 3,4-11;

Milí přátelé,

jistě se mnou budete souhlasit v jedné věci. Po světě chodí lidé různých sil a schopností. Jedni mají úspěchy v oblasti vědění, či umění, jiní jsou naproti tomu zruční a dovední v oblasti řemeslné. Pokud někdo u sebe zpozoruje nadání, zajisté si toho je také vědom.

A potom záleží na tom, jak k danému poznání o svých vědomostech a nebo schopnostech přistoupí.

Je totiž velmi dobře možné mít takové neochvějné sebevědomí o svých znalostech, že člověk snáze podlehne nátlaku pýchy. Mnoho papežů varuje v historii církve teology a filozofy, vědce nebo učence před tím, čemu se říká intelektuální pýcha.

Je totiž sice hezké, má-li někdo nezpochybnitelné studijní výsledky, např. samé výborné, potom totiž zajisté dovede rozpoznat sebemenší náznaky omylu a chyb, a je schopen je ihned opravit. U sebe, i u druhých.

Záleží ovšem pak na získaném návyku, nebo snad charakteru „úspěšného“. Jak opravuje a jak rozpoznává?!

U toho totiž, kdo si o sobě myslí, že je nejlepší a nezná na své cestě za poznáním nikdy horší ohodnocení, než to nejlepší, hrozí nebezpečí, že při opravování chyb a usvědčování omylů začne bořit a ničit, a zapomene pro pouhou část pravdy, kterou je intelektuální poznání a vědění, na to nejdůležitější: hodnotu člověka, lidskou cenu, které by všechny vědomosti měly sloužit. Člověk nadaný a úspěšný, který se nesetkal s ničím jiným, než pochvalou a úspěchem, stává se svým způsobem člověkem nebezpečným. Ne proto, že by se mu do myšlenek vloudil omyl. Ten dovede brzy rozpoznat u sebe i u jiných. Ale proto, že při svém vysokém sebevědomí si neváží těch, kteří obdrželi intelektuálních schopností méně, mají však naproti tomu přidáno v oblasti lidské. Člověk „bezchybný“ snadno snižuje hodnocení těch, u kterých chybu objeví. Zapomínaje však na skutečnost, že i sebelepší poznání člověka neznamená nic oproti poznání Boží tváře a její blízkosti.

To pak byl problém Korintské církevní obce, rozdělené hlavně proto, že zde vyniká mnoho lidí, vůbec ne hloupých, kteří se ale předhánějí ve vědomostech jeden před druhým. Míti samé výborné je tedy hezká věc, ale nezapomínejme, že to je jen část

pravdy o tom, kdo je ten , který je obdržel a jaký je jeho celkový charakter, a ještě víc to platí o Tom, kdo rozdává hřivny, i ty intelektuální (vědomostní). K té další části se musí přistupovat s pokorou.

P. Miloslav Paclík

vikariátní kaplan mládeže jilemnického vikariátu, diecéze Hradec Králové