Vídeňský arcibiskup nebyl jedinou významnou osobností, která při této příležitosti přicestovala do Prahy. Spolu s ním celebrovalo kromě českých biskupů v čele s kardinálem Dominikem Dukou také mnoho biskupů ze zemí, kde Arcidiecézní charita Praha rozvíjí své aktivity. Přítomni byli arcibiskupové a biskupové z Běloruska, Ugandy, Indie a Rakouska, ale také Německa, Polska, Slovenska a dalších zemí. Při příležitosti výročí obnovení svatovojtěšského stolce se totiž den před samotnou slavností ve Velkém sále Černínského paláce uskutečnila mezinárodní konference k charitnímu dílu pražské arcidiecéze. Charitativní činnost arcibiskupství byla symbolicky zpřítomněna také během sobotní mše svaté při obětním průvodu, kdy jsou obvykle přinášeny chléb a víno k nejsvětější oběti. Tentokrát byly přinášeny také symboly darů, které Bohu odevzdává pražské charitativní dílo v zahraničí. Pecen chleba tak symbolizoval např. Bělorusko, sárí, typický oděv používaný indickými ženami, zase Indii, Kongo zastupoval africký bubínek a Ugandu panenka z banánového listí.

Hlavním tématem oslav ovšem byla „obnova“. A jak ve svém kázání naznačil kardinál Schönborn, nejen obnova arcibiskupství. Před 450 lety se podle něho jednalo o „obnovu, která vedla k mocnému rozkvětu baroka, jehož symbolem se stal kult svatého Jana Nepomuckého a jehož stopy jsou v zemi stále dalekosáhle patrné v množství staveb“. Ukončení sedisvakance nebylo jen institucionální restaurací, nýbrž „byla to také doba hluboké náboženské obnovy s důsažnou působností na život a srdce lidí,“ prohlásil papežský legát. Ačkoliv přelomové okamžiky svatořečení Anežky Přemyslovny v roce 1989 znamenaly naději veliké obnovy, „přesto dosud,“ podle něho, „nedošlo ke srovnatelnému rozmachu jako tenkrát před čtyřmi sty padesáti lety“. Díky pádu komunismu sice došlo v naší zemi k nepopiratelnému rozvoji, ale podle vídeňského arcibiskupa „nová svoboda jen posílila starou komunistickou sekularizaci.“ Co nám tím Bůh říká? Není třeba svou naději upřít k něčemu jinému, než k tomu, že církev zažije obnovu své dávné nádhery, ptá se kardinál Schönborn. Zkušenost české církve může být podle něj pomocí pro církev v celé současné silně sekularizované Evropě. Hovoří o tom prý i slova Benedikta XVI., která zazněla v ohlédnutí se za pastorační návštěvou v roce 2009. „Důležité je pro mne především, aby nám na lidech, kteří se považují za agnostiky nebo ateisty, záleželo jako na věřících… otázka po Bohu zůstává přítomná i u nich,“ citoval papeže jeho vyslanec.

V úvodu bohoslužby přečetl biskup Václav Malý list papeže Benedikta XVI., který pověřil kardinála Schönborna, aby předsedal jménem papeže liturgickým oslavám a předal přítomným jeho srdečný pozdrav. K výročí pražského arcibiskupství napsal své slovo také prezident republiky Václav Klaus. Ten pražskému arcibiskupovi a jeho spolupracovníkům popřál, aby se jim dařilo „zajistit další kvalitní fungování instituce, které patří respekt a úcta“. Při mši svaté zněla v katedrále hudba Jana Ev. Antonína Koželuha a Georga Friedricha Händela v podání Pražského katedrálního sboru a orchestru, které řídil Josef Kšica. Během oslav byla představena a požehnána nová vlajka Arcibiskupství pražského, kterou za zvuku fanfár přinesl Milan Novák, rytíř papežského řádu svatého Řehoře Velikého. Poté promluvil také první místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, který vyzdvihl práci charity. Připomněl také všem přítomným, že kardinál Schönborn je prasynovcem kardinála Františka de Paula Schönborna, pražského arcibiskupa v letech 1885 – 1899. V závěru bohoslužby se rozeznělo všech sedm katedrálních zvonů, které byly nedávno doplněny o tři nové.

Obnovení pražského arcibiskupství v roce 1562 mělo zásadní význam nejen pro církev v českých zemích, ale také pro celé království. Pro naši zemi znamenalo návrat do kontextu Evropy, z níž jsme byli vyčleněni v době husitství. Od počátku se císař Ferdinand I., před nímž stál úkol konsolidovat zemi po husitských válkách, snažil pražské arcibiskupství obnovit jako instituci společnou jak katolíků, tak utrakvistům. Tehdejší situace tak byla v lecčems podobná té naší. Jak říká kardinál Duka: „Úspěch při obnově církve v českých zemích v 16. století je pro nás dnes nadějí, že obnovení církve v duchu II. vatikánského koncilu po pádu komunismu je možné. Rozvoj arcidiecéze a arcibiskupství za Antonína Bruse z Mohelnice, ale také za kardinála Harracha, který se svým spolupracovníkem Valeriánem Magnim jednoznačně odmítl násilnou formu rekatolizace a jako adekvátní formu obnovy prosadil dialog a misii, přispěl tehdy také k výraznému povznesení českého státu“.

Aleš Pištora

Více zde: http://www.apha.cz/arcibiskupstvi-prazske-oslavilo-450-let-od-sveho-obnoveni/