Na konci kázání přečetl tuto krásnou báseň, která při té chvíli v tomto kostele na mě silně působila.... doufám, že se bude líbit i vám a že vám pomůže se zamyslet nad mnohými věcmi....
Můj Bůh má tmavou kůži
a má mozoly na ruku
od tolikerého obdělávání půdy
nadějného setí
pochovaných záští a utváření země.
Můj Bůh má naběhlé rty
zelená ústa a ospalý jazyk
od tolikerého žvýkání koky
a polykání úzkostí.
foto: http://www.missio.cz
Můj Bůh není žádný Adonis.
Jeho tvář není
ani bezvadně krásná,
ani aristokraticky souměrná.
Můj Bůh má obličej
s hrubými selskými rysy -
jako nádoby z hlíny a slínu,
kterou si děti zhotovují při hře.
Můj Bůh nemá žádné
lesklé a hedvábné kadeře.
Jeho vlasy mají
barvu noci
potřísněnou hlínou a krví,
ne barvu noci s hvězdami a měsíci.
Můj Bůh nevypadá jako bílý chléb,
který byl upečen
v elektrické peci ze zahraniční mouky.
Můj Bůh má tmavou kůrku
jako chléb, který pečou moji afričtí bratři
ve svých hliněných pecích.
Můj Bůh nenosí ani tmavý elegantní oblek,
ani si nedává líbat ruku,
ani si neobouvá lesklé boty,
ani se nezdobí řády a vyznamenáními;
neboť není ani voják ani diplomat.
Můj Bůh je potem na čele dělníka,
je roztrženými plícemi
a krvavou slinou horníka.
Proto se můj Bůh obléká
do hrubé látky naší krajiny,
po staletí jedním hadrem.
Můj Bůh nemá dům
s mramorovými schody,
olověnými okenními skly
a pozlacenými sloupy.
Můj Bůh má chatrč z hlíny a slámy,
bez vody a bez světla.
Můj Bůh nemá žádný důvod k válce,
můj Bůh s tmavou kůží je život a láska,
přesto jej usmrcují a nenávidí.
Můj Bůh s tmavou kůží nic neříká,
jen prosí o odpuštění a sklání hlavu.
Můj Bůh s tmavou kůží !
Senón Castili
Kristus v člověku = Kristův charakter projevující se v chování a myšlení člověka
Metaforicky to neumím.
Já třeba chápu ono ,,vidět Krista v bližním" tak, jako kdyby Kristus (neviditelný) prostoupil toho člověka a koukal se na mě ve skořápce bližního. Vlastně to ani jako metaforu nevnímám, právě naopak...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.