Letos do Číhoště

Tyto naše spolčácké poutě už mají poměrně velkou tradici. Jaký smysl mají poutě, proč je o ně tak malý zájem a jak vůbec taková pouť vypadá, jsme se jeli zeptat do Semil, odkud tyto poutě posledních pár let vymýšlí a plánuje Matěj Kraus.

Cíl poutě 2012 - Hejnice

Matěji, jak tyto naše spolčácké poutě začaly?

Vše začalo někdy na přelomu roku 2007/2008, když se přede mnou můj bratr Šimon zmínil, že má v úmyslu s Maruškou (mojí budoucí ženou) v létě vyrazit pěšky z Jilemnice do polských Wambierzyc. Hned mě ten nápad velmi nadchnul a od začátku jsem byl pevně rozhodnut, že půjdu i já. Nakonec nás vyrazilo 20 a všichni jsme také – s menšími či většími obtížemi – do cíle došli. Některé tato první zkušenost od dalších poutí odradila, zatímco jiní se v dalších letech účastnili pravidelně.

Kolikrát ses Ty sám těchto poutí zúčastnil a kam všude se už putovalo?

Já jsem se účastnil všech šesti poutí, které jsme dosud pořádali. První byla do již zmiňovaných Wambierzyc, v roce 2009 následovala pouť do Králík (tehdy jsme pod vedením Jirky Lukeše vyráželi z Náchoda v obdobně hojném počtu), 2010 nás šlo již méně – z Jilemnice do Malých Svatoňovic (kam jsem bohužel nedošel – musel jsem se z vážných důvodů vrátit již z Úpice). Krize přišla v roce 2011, kdy jsem v létě končil školu, ženil se a nastupoval do zaměstnání, ale v rámci zachování pěkné tradice jsme uspořádali malou pěší pouť z Jablonce nad Nisou (našeho dočasného bydliště) do Stromkovic s jedním přespáním na Příchovicích. Šlo nás tehdy jen šest. Poněkud více jsem se soustředil na přípravu další pouti v roce 2012, kdy jsme putovali z Jilemnice do Hejnic. Zatím poslední pouť proběhla v roce 2013 – ze Studence do Neratova v Orlických horách, kde jsme poté strávili celý víkend na poutních slavnostech.

Která pouť byla asi nejnáročnější?

Vezmeme-li jako měřítko náročnosti délku trasy, tak srovnatelné poutě byly do Wambierzyc a do Neratova, zvláště jejich nejdelší úseky – v prvním případě se jednalo o poslední úsek cesty – přechod Stolových hor před Wambierzycemi, v druhém případě pak úsek ze Dvora Králové nad Labem do Nového Města nad Metují. Mnoho lidí si tam sáhlo opravdu na dno.

Mluvíš o nejdelších úsecích. Kolik kilometrů se denně tak chodí a jak dlouhé byly tyto nejnáročnější úseky?

S plnými batohy je rozumné ujít denně okolo 25 km. Ty výše zmíněné extrémy byly v prvním případě cca 35 km (navíc dost členitým terénem), v druhém případě pak po nekonečných rovinách 38 km. Ale takto dlouhým úsekům bychom se už v budoucnu chtěli vyhnout, se zátěží je to opravdu náročné, zvlášť pro dívky.

Na jakou pouť nejraději vzpomínáš?

Těžko říct. Každá měla své kouzlo, zajímavý cíl, procházeli jsme krásnou krajinou. Nejvíce v paměti mám samozřejmě tu poslední do Neratova, ta si myslím byla opravdu vydařená. 

Cíl poutě 2013 - Neratov

Mohl by ses, Matěji, prosím rozdělit s našimi čtenáři o nějaký vtipný zážitek z cest? 

Vtipných zážitků je na takové pouti každý den celá řada. V posledních letech se o ně stará zejména otec Vít Jůza se svým svérázným smyslem pro humor. Například mě napadá, s jakou „jistotou“ nás vedl při pouti do Hejnic cestou z Loukova do Bozkova takřka neprostupnými srázy a křovisky…

Jaký smysl mají poutě? Není to ztráta času? Do Číhoště půjdete 6 dní, autem bych tam byl za dvě a půl hodiny. Má to cenu?

U pěších poutí platí, že i cesta sama o sobě je cílem. Během pěšího putování člověk mnohem intimněji poznává krásnou českou krajinu, ve které žije, lépe si všímá historie, která je s ní spjata, často potkává různé drobné i větší církevní stavby, které jsou němými svědky hlubokých křesťanských kořenů naší země. Dále je během putování čas na rozhovory na vážná i nevážná, duchovní i profánní témata. V neposlední řadě se také člověk může na čas odříznout od běžných starostí a také si mnohdy ověřit, kde jsou jeho fyzické a psychické limity. To vše se cestou autem zažít nedá.

Kolik poutníků se většinou účastní?

Prvních dvou poutí se účastnilo vždy okolo 20 lidí, v posledních letech je to okolo 10 poutníků.

Proč teď chodí tak málo poutníků, když přitom mladých ve spolču a ve vikariátu je tolik!?

Na to je těžké odpovědět. Možnosti trávení volného času jsou dnes obrovské a pro mnohé je právě z důvodu mnoha jiných aktivit těžké „ukrást“ si z prázdnin či z dovolené týden na fyzicky náročnou pouť. 

Ptal se Jenda Lukeš