Milí mladí přátelé,
křesťanskému povolání musíme vždycky podřídit celý život, každé svoje
rozhodnutí a každý skutek. Nemůžeme si nechat „něco pro sebe“ nebo
rozlišovat chvíle, které patří světu a Bohu. Pak bychom nemohli říci, že své
povolání žijeme a uskutečňujeme. Evangelium našeho Pána vede k radikální
změně života, nenechává v člověku kámen na kameni. Každý pokřtěný je
povolán k dokonalosti života a tím ke svatosti. „Buďte dokonalí, jako je
dokonalý Váš nebeský Otec,“ čteme v Matoušově Evangeliu (Mt 5,48).
Kardinál Tomáš Špidlík v úvaze nad tímto úryvkem v knize Prameny světla
připomíná, že dokonalost života není výsadou řeholníků: „První mniši neměli
ani v úmyslu založit nějaký zvláštní stav. Chtěli prostě vzít Evangelium doslova.“
Ano, povolání jsou různá. „Každému z nás byly uděleny duchovní dary
v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát.“ (Ef 4,7) Někteří křesťané jsou povoláni
ke služebnému kněžství či řeholnímu životu, jiní k manželství, výchově dětí
a k dalším stavům. Žádnému z povolání však nikdy nesmí chybět snaha
o dokonalost. A cesta k dokonalosti vždy vede skrze kříž. Bez odříkání a bez
duchovního boje není svatosti. Na cestě potkáváme velké množství překážek,
sráží nás bezpočet našich vlastních hříchů. Jak však připomíná kardinál Špidlík,
„posledním z démonů“ je nebezpečí zastavit se v pokroku. Naším cílem tedy
nesmí být nějaký konečný stav, kdy „už“ budeme svatí. Naším úkolem je nikdy
se nezastavit a neustat v úsilí o dokonalost života.
Všem Vám ze srdce žehnám, aby se Vám to právě v tom Vašem křesťanském
povolání stále dařilo.
Váš biskup
+ Jan
Dopis v tiskové kvalitě najdete zde
Tak tohle se mi vůbec nelíbí! Máme sice být dokonalí jako náš nebeský Otec, ale v první řadě se to týká lásky a ne bezchybnosti! Konec konců, farizeové byli dokonalí, ale nemilovali. Jen sebe. A jak víme, nejcharakterističtější vlastností Boha je láska. A milujeme-li opravdově, snažíme se neubližovat, t.j. nehřešit.
Proč se vám to nelíbí? Vždyť to není nic, co by si odporovalo...
Máme se snažit být dokonalí ve svém povolání - a každý z nás je přece v prvé řadě povolán k lásce. ...
Díky Liduško, taky se mi to líbí;).
Nejde o to být dokonalí jako náš Otec, ale zdokonalovat náš dosavadní život.
Tím, že máme všichni společný cíl, tak se můžeme k tomu cíli postupně přibližovat . . .
@LidiLidi: ano, souhlasím - jsme povoláni k lásce.Nelíbí se mi právě to, že tento základní motiv (láska) vůbec není zmíněný. A "co je bez lásky, nemá smysl" (V. Kodet). Bez lásky vede veškerá snaha o dokonalost akorát k pýše :-(
Nemam cas ted hledat jestli o lasce nepsal drive, ale v techto dopisech vzdy upre na neco zrak. neni to komplexni poselstvi. tak je to treba brat a podle me temito konkretnimi slovy muze povzbudit a jsem rad, ze se obraci ke vsem.
Domnívám se, že je to dobrý tradiční projev, ve kterém jsou velmi důležité věci, na které se dnes zapomíná. Skutky bez ochoty nesení kříže jsou totiž pohlceny sebeláskou. Pouze láska, která je ochotná nést kříž, tak může být nezištná.
Mě se ten dopis velmi líbí.Práce na sobě,na vřelejší vztahu k Bohu a hlavně si stále udržovat tu sílu chtění jít dál, stále se učit,zlepšovat,to je osou toho dopisu.To je i snažení mého života.
Abychom byli kvalitní osobností s rozvinutou pokorou a s laskavým srdcem ke každému.Abychom byli hodni spásy.
Jenže pokud mé snažení není motivováno láskou, je to k ničemu. (1 Kor 13. kap.)
A "fór" je v tom, že dřív či později dojdeme k poznání, že sami ze sebe lásky schopni nejsme, takže nezbývá, než o ni prosit.
Spásy nikdy hodni nebudem. Myslet si, že si ji můžu zasloužit (být jí hodna), je pýcha. Spása je dar, který můžeme jedině přijmout.
A pokud se budu pořád pozorovat, zda už jsem kvalitní osobností se všemi ctnostmi, jen ve mně poroste pýcha.
Milosrdenství má svá pravidla a také podmínky spásy.Je třeba je poznávat a využívat ke svému duchovnímu růstu.
Lk 5,32 Mk 2,17 (a další) Tohle jsou ta pravidla!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.