Tento pribeh je z knihy Celý život jsem se učil, a přece jsem propadl – na kazatelne tak horlive kazal az jak dupnul, tak se propadl;))
Jeden z mých dobrých přátel mi s nadsázkou a v duchu optimismu řekl asi toto: „Pane faráři, když vám někdo řekne, že jste vůl, pak jásejte a plesejte, dobře vás nezná, kdyby vás lépe znal, řekl by dvojnásobný vůl.“ Dávám mu za pravdu. Úsudky druhých totiž mohou být zcela falešné. A pak – slovo vůl dnes vlastně skoro nic neznamená; mladí lidé se tak oslovují na potkání. Věta „Pan učitel je vůl“, už skoro nikoho nezarazí. Znamená to třeba jen to, že dává úkoly a chce, aby se žáci učili.
Já bych ale volem chtěl doopravdy být. Abych totiž měl blízko k jesličkám, abych mohl na malého Ježíše v jeslích dýchat a tak jej zahřívat. To je něco záviděníhodného a vznešeného. V tomto smyslu bych byl rád dvojnásobným volem a ještě i oslem. Ten byl také u jesliček. K jesličkám nenajdou cestu totiž jen zcela rozumní lidé. Mnozí mají dokonce už tolik rozumu, že se nehodí už vůbec k ničemu. Člověka opravdu nic nesmí rozházet. Zvláště tenkrát ne, když slyší takovou chválu, jako jsem ji slyšel já. Ono je někdy vskutku krásnější být zařazen mezi voly a osly než mezi určité lidi.
K tomu mohu dodat už jenom jediné přání: Buďme VOLY;)!!!
To je dar takto umet psat, ale je mi to hodne blizky. A P. Barhon taky dobry;). Bohu diky za tyto poklady cirkve;)).
no vidis jak jsi sikovna. jindy podle me ty chyby nedelas;).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.