Přijde spíš Červená Karkulka než Ježíšek

Ježíšku, přijď !

     Po druhé světové válce se v jednom ze států východního bloku udál tento příběh:

Do jedné vesnice, která měla 1 500 obyvatel, přišla ateistická učitelka. Farář této malé vesničky se přes těžkou politickou situaci snažil posilovat své věřící modlitbou a přijímáním svátostí. Svět víry a ateismu se vyvažoval na bedrech dětí. Šestým smyslem - nebo prostřednictvím špiclů - učitelka věděla, které děti přijaly svaté přijímání a trápila je.

     Farář této obce vypráví: „Jednoho dne přišla ke mně Angela, nejlepší žačka čtvrté třídy a prosila mne, aby mohla denně přijímat svaté přijímání. Její srdce tak velmi touží po této potravě. Upozornil jsem ji, že se toto rozhodnutí donese do uší její třídní učitelky a ta jí to dá pocítit. Ale Angela odpověděla, že se bude ještě více učit. S radostí jsem splnil její přání. Od toho okamžiku se atmosféra ve třídě změnila v malé peklo.“

     Učitelka šikanuje Angelu neustále. I když má nejlepší výsledky. Dítě je stále bledší, avšak nikdy neprotestuje. Spolužačky, často plačíc, vypráví ustaranému knězi o učitelčiných útocích, jak přesahují učební látku, napadá ateistickými teoriemi Angelu, aby ji přesvědčila o bezvýz­namnosti křesťanské víry. Celá ves hovoří o tomto souboji mezi učitelkou a Angelou. „Já nemohu zasáhnout slovy, a tak mi zbývá jedině modlitba.“ odpovídá pastýř duší.

     17. prosince uprostřed adventu vynašla paní učitelka hroznou hru. Zaplete Angelu do jednoho dialogu: „Co děláš, když tě volají tvoji rodiče?“ „Přijdu.“ odpovědělo děvče trochu plaše. „Výborně. A co se stane, když tvoji rodiče zavolají kominíka?“ „Samozřejmě přijde.“ Angela tuší past, neboť cítí, jak ji silně buší srdce. Trumfujícím hlasem říká učitelka dále: „Dobře! A řekněme, že tvoji rodiče zavolají tvou zemřelou babičku. Přijde?“ „Ne, myslím, že ne.“ odpověděla Angela. „A když tvoji rodiče zavolají Červenou Karkulku?“ „Nepřijde, protože je to pohádka.“

     „Vidíte, děti, jen živí přicházejí, když je voláme.“ Kdo nepřijde, ten neexistuje a nebo už zemřel. Teď chci něco vyzkoušet.“ Učitelka pošle Angelu za dveře a ostatním žákům říká, aby volaly jméno „Angela!“ Děvče samozřejmě vejde dovnitř. Pedagožka vysvětluje: „Angela žije, přichází dovnitř, když ji voláme. Vezměme, že teď zavoláme Ježíška. Věříte, že Ježíšek existuje a že žije?“

     Je hrobové ticho. Některé děti potichu přijímají otázku. Učitelka se obrací na Angelu: „Věříš, že tě Ježíšek vyslyší, když ho voláš?“ „Ano, věřím, že mě vyslyší.“

„Výborně, tak chceme něco vyzkoušet. Na můj povel začnou všichni křičet: Ježíšku, přijď!... Raz, dva, tři…“

     Žádné z dětí se neodvažuje. Učitelka se vysmívá: „Vidíte, netroufáte si ho zavolat, neboť přesně víte, že by nepřišel - váš Ježíšek. A ani vás neslyší, protože žádný Ježíšek neexistuje, tak jako neexistuje Červená Karkulka.“ Někteří ze žáků jsou skutečně zmateni. Důkazy jsou jasné. V triumfální nenávisti žádá učitelka od dětí: „Zničte dětinskost!“

     Tu se stane něco neočekávaného - Angela se zdvihne: „Chceme ho přece zavolat! Všichni spolu!“ Děti se postaví, sepnou ruce a volají Ježíška: „Ježíšku, přijď!“

      Strachem naplněné ticho. Angela: „Ještě jednou!“ A děti ho volají podruhé s takovou vroucností, ke které je mohla dohnat je daná situace.

A potom se to stalo - dveře se bez hluku otevírají, celé denní světlo se soustřeďuje ke dveřím. Světlo je silnější a silnější a bere na sebe podobu ohnivé koule. Všechno se děje tak rychle. Koule se otevírá a v ní se zjevuje Dítě. Usmívá se bez jediného slova, je oděno do bílého a samo vyzařuje světlo. Denní světlo je oproti němu tmou. Po určitém čase Dítě ve světelné kouli zmizí, ta se pomalu vzdaluje a dveře se samy od sebe potichu zavírají.

Děti nemohou ze sebe vydat pro velikou radost ani jediné slovo. Toto ticho však přeruší pronikavý výkřik. S vytřeštěnýma očima úplně zmatená učitelka křičí: „Přišel! Přišel!“ Okamžitě opouští místnost a zabouchne za sebou dveře. Děti pokleknou a poděkují Ježíškovi.

Všechny děti byly kvůli této události vyslýchány. Výpovědi se ve všem shodují, rozcházely se jen v údaji o tom, jak dlouho byl Ježíš přítomen ve třídě. Učitelku na čas umístili do ústavu, neustále volala: „Přišel! přišel!“

(pramen: Víťazstvo srdce)