Jendův blog pro radost;) (a ne snad jenom moji;))) Chci jít, Pane, za Tebou! Chci vysílat pozitivní a povzbudivé SIGNÁLY;)!

Rozhovor s Mons. Tomášem Holubem o úloze generálního vikáře

4. 12. 2008 22:08

Rozhovor s Mons. Tomášem Holubem o úloze generálního vikáře

Z domova, Vojtěch Macek, 4. 12. 2008, 14:25

Nového generálního vikáře královéhradecké diecéze Mons. Tomáše Holuba (41) není třeba zvláště představovat. Mnozí jej znají z jeho působení v Armádě ČR, v níž se zasloužil o vznik novodobé vojenské duchovní služby. Nyní představuje své vize, se kterými vstupuje do nové role.

Otče Tomáši, jakým způsobem jste byl pro tuto pozici vybrán a jak jste se na ni připravoval?

Musím velmi ocenit to, jakým způsobem pan biskup Dominik Duka přemýšlel a přemýšlí o tom, jak bude diecéze fungovat v budoucnosti, protože náš první rozhovor o možnosti sloužit v diecézi jako generální vikář přišla již před několika lety, a tak jsem se delší dobu snažil dívat na diecézi (i z vnějšího pohledu vojenského kaplana) už s vizí, že jednou přijmu - dá-li Hospodin - určitou službu, která bude spojena s vedením diecéze. Také jsem se snažil vnímat diecézi jako prostředí, kde lidé společně usilují o to jít za Hospodinem a ptát se, co po té organizační stránce, po stránce priorit je důležité, aby tato snaha byla také požehnaná.
To se tedy týká té dlouhodobější přípravy a po té existovala ta bezprostřední příprava, která byla téměř půlroční, ve které jsem po svém návratu z Říma sloužil jako moderátor kurie a v každodenním kontaktu s Mons. Josefem Sochou jsem se připravoval na ty zcela praktické a konkrétní věci, které jsou spojeny se službou generálního vikáře a moderátora kurie, toho, který je zodpovědný za chod úřadu biskupství. Tato možnost být delší dobu přímo v centru dění a zároveň na sobě ještě nenést břemeno zcela přímé zodpovědnosti myslím byla něčím, co teď zpětně hodnotím jako naprosto geniální.

Co oceňujete na práci svého předchůdce a kolegy otce Josefa Sochy, čím vás inspiroval, resp. inspiruje?

Mons. Sochu znám od okamžiku, kdy jsem vstoupil do semináře, takže pro mne to je kněz, který mi po celou dobu mého směřování ke kněžství a potom kněžské služby stál nablízku. On také byl tím, kdo mě uváděl do Kutné Hory na místo, kde sám předtím kaplanoval. A mohu říci, že to, co je pro mě zcela fascinující, je, jakým způsobem zná diecézi do poslední místnosti na poslední faře. To je něco, co nebudu schopen nahradit v plné míře po celá léta, a doufám, že v tomto směru Mons. Socha tím, že zůstává vedle mne ve funkci generálního vikáře, mě bude doplňovat svou zkušeností při našich společných povídáních a poradách. Tou druhou věcí, kterou obdivuji na Mons. Sochovi, je jeho otevřený a velmi přátelský přístup k lidem, s kterými se setkává. Myslím, že každý, kdo ho potká, tak vnímá, že to je muž, který má lidi rád.

Jaké máte vize a co chcete v roli generální vikáře dokázat či průběžně vykonávat?

Já jsem se pokusil formulovat si základní smysl toho, proč chci přijmout službu generálního vikáře. A tento cíl, který v těchto dnech stále znovu opakuji před těmi, se kterými se jako nový generální vikář setkávám, je, že se modlím, aby moje služba přispívala k tomu základnímu, o co se jedná v církvi: aby se konkrétní lidé v naší diecézi setkali s živým Bohem. A snažím se v těchto dnech podrobovat tomuto kritériu všechny ty konkrétní věci a organizační procesy, které se odehrávají zde na biskupství, nebo které svými rozhodnutími ovlivňujeme v rámci celé diecéze. A právě pod velmi kritickým dohledem tohoto svého cíle se dívám na biskupství a diecézi a ptám se, co je třeba v některých věcech posunout nebo vylepšit, aby tomu kritériu to, co konáme, opravdu dostálo. To je jedna věc; tím druhým, pro mě velmi důležitým cílem je, abychom neztratili zde na biskupství určitou rodinnou atmosféru, která je velkým darem, se kterým jsem se setkal, když jsem sem přišel. Jsem přesvědčený, že atmosféra otevřenosti a přátelství je zcela přirozeně možná i ve spojení s jasnými pravidly fungování biskupství jako instituce, a že takto potom vytváří možnost, aby ti, kterým máme my jako biskupství sloužit, tedy kněží, sem přicházeli s důvěrou, že zde budou přijati s jasnými odpověďmi, přátelskou atmosférou a povzbuzením pro to, co konají.

Ví se o vás, že např. rád jezdíte mezi charismatiky... Jak se díváte na spiritualitu v současné církvi, které směry jsou vám blízké?   

To, že jsem se účastnil několika Charismatických konferencí, je známé; to, že jsem tam přednášel je věc, která se myslím dostala i do povědomí, protože mnohdy to první, s čím se setkám, když přijdu někam do nového prostředí, je právě reakce na něco, co lidé slyšeli či viděli v rámci Charismatické konference na televizi Noe. Pro mne to je zázemí, ve kterém mám radost, že žiji jako křesťan a žiji jako katolický kněz. Na druhou stranu se ale velmi, velmi bráním tomu, abych s určitou spiritualitou spojoval budoucnost církve. Zdá se mi, že to, co jsem vnímal právě v armádě v rovině ekumeny, ta různost přístupů je obrovským obohacením, která se vzájemně doplňuje. Toto vnímám i jako přínos různých spiritualit, které v dnešní církvi existují, a proto to, co bych rád jako generální vikář, je právě podporovat tuto komplementaritu, vzájemné doplňování se různých přístupů. A jsem přesvědčený, že v okamžiku, kdy se budou vzájemně doplňovat a podporovat přístupy, které mají charakter hnutí nebo důrazu na kategoriální pastoraci či na pastoraci v místě (jako jsou farnosti), tak pak vzniká skutečně živý Boží lid.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho Božího požehnání do vaší nové práce.

Vojtěch Macek

Zdroj: www.diecezehk.cz

Zobrazeno 1286×

Komentáře

Inigo

výborný rozhovor a mám pocit, že skoro první s generálním vikářem o jeho službě.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková