Zemřela nová svatá

Přátelé,

dnes 16. června v 15.20 odešla Tonička Hofmanová za Tím, pro kterého zde celý život žila, sloužila, vydávala svědectví, trpěla... Děkujme Pánu za její příkladný život a za to, že jsme ji měli a žila mezi námi... Odchazi osobnost našeho národa...

Odpočinutí věčné dej ji o Pane, a světlo věcné ať ji svítí, ať odpočívá ve svatém pokoji. Amen.

Antonie Hofmanová

Životopis

Antonie Hofmanová se narodila 13. června 1923, pochází z Horní Branné u Jilemnice. Většinu života žila a pracovala v Podkrkonoší. Do jejího mládí zasáhla německá okupace, válečná léta prožila v Praze. Uprostřed války se rozhodla pro vyučování náboženství.

Snažila se vychovávat mládež k životu podle křesťanských zásad, za to byla v době komunismu zatčena a odsouzena na šest let vězení.

Po návratu nacházela obživu jen velmi těžko. Prošla řadou různých profesí, nakonec pracovala jako ošetřovatelka v dětské léčebně v Janských Lázních. Tam sloužila těm nejmenším celých třiadvacet let.

Koncem 70. let vybudovala dům „Zdislavín,“ který se stal postupně místem k setkáním křesťanů a předávání víry navzdory tehdejšímu nepřátelskému postoji režimu. Tak se opět začalo naplňovat hlavní povolání a nejkrásnější celoživotní poslání Antonie Hofmanové – předávat víru druhým lidem a vlastním životem svědčit o Bohu.

Čtenáři z východních Čech znají Antonii Hofmanovou z jejích příspěvků do časopisu Pastýř (Informace královéhradecké diecéze, nyní IKD).

Napsala také řadu knih:

Medaile pro Pavlu (životní příběh tělesně postižené dívky)

Květ pro krále, vzpomínky na Markétku (nemoc přivádí mladou dívku Markétku k hledání smyslu života)

Šli zemí jako my (o kněžích z prostředí pohraničí a továren)

Páter Fouk (o P. Josefu Kacálkovi, který se 9 let skrýval před StB – kniha byla oceněna prezidentem Václavem Havlem) 1995

Rozsvítil jsem lampu (putování věznicemi s františkánem P. Bártou – kniha byla oceněna Svatým otcem Janem Pavlem II.)

Buďte prostí jako holubice (vydáno v roce 1991)

2. vydání pod názvem Svoboda v nesvobodě (vydáno v roce 2000)

Co je v dlaních? (básně)

Musíme projít (2003)

Žijeme jen jednou (životní příběh statečné ženy)

Termín pohřbu bude ještě upřesněn. Zatím to vypadá na pátek 26. června od 13 hodin v jilemnickém kostele sv. Vavřince.

foto: Zbyněk Pavienský